Nějak nám to utíká...

Za poslední dny se toho událo tolik, že anie nevím odkud začít. 

Nejdřív jsme si odbyli to dceřino marození a hned vzápětí odjeli na týden na hory. 

Vesnička, kde jsme trávili jarní prázdniny je jako z pohádky. 

Je v Orlických horách, je maličká a její dominantou je kostel; napůl oblečený, napůl neoblečený omítkou a má skleněnou střechu. 

Znáte?

Po návratu nás čekalo překvapení, tatínek zařídil recyklaci psacího stolu v dětském pokoji tak, abychom mohli normálně otvírat okno. Kdysi jsme v Ikee ve výprodeji pořídily dva obrvoské psací stoly za hubičku, ale zub času se na nich už podepsat a zároveň jsme museli nějakým způsobem vyřešit to okno, takže se stoly zmenšily a dostali novou pracovní desku. 

Z nouze cnost, ale nakonec to není nejhorší.

A poslední událost je čerstvá. Je to pro mne obrovské překvapení. 

Přihlásila jsme se do další dárečkové výměny a byla mi přidělena Jarmilka. Shodou okolností pro mne Jarmilka tvořila i v poslední vánočí výměně. 

Moc se těším na dáreček od ní, a protože vím, že ke mně občas chodí, zdravím a moc pozdravuju.